ORANSSI PAZUZU - Muuntautuja
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Blízký východ, sluncem a krví nasáklá oblast, kterou denně zachycují kamery světoznámých televizních společností a zprávy internetových zpravodajských agentur. O takovém Blízkém východě si můžete přečíst v množství publikací a ve všech světových jazycích.
Jakmile však laik jako já začne pátrat po tom, jak se angažovala naše země na Blízkém východě po roce 1948, množství knih se rychle redukuje jenom na několik kusů s tím, že jde většinou o kusé informace mnohdy notoricky známé či zkreslené nebo neúplné. Tuto mezeru vyplnila publikace pánů Petra Zídka a Karla Siebera.
Základní zdrojový materiál byl čerpán mimo jiné z dokumentů ministerstva zahraničí, svodek ambasád a také z archivu Ústředního Výboru KSČ. Další možné zdroje, jako archivy československých podniků, dokumenty z ministerstva zahraničního obchodu, plánovací komise, popřípadě Zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA, jsou dle autorů z mnoha důvodů (neúplná katalogizace, informace jsou stále v režimu utajení) dodnes nedostupné. Dá se předpokládat, že nás čekají další zajímavá odhalení.
Kniha je rozdělena do několika kapitol, které korelují se státy Blízkého východu. Kapitoly dále jsou členěny do sub-kapitol, které vyjadřují důležitý časový úsek v rámci vývoje země (např. Irák pod diktaturou Saddáma Husajna 1979-1989) a vztah (politický, obchodní, vojenský…) dané země k ČSSR a naopak. Tímto je de facto dán charakter knihy, který by se dal charakterizovat jako až encyklopedický, na mnoha místech ryze strohý, ale na fakta úplný s příslušným odkazem na konkrétní zdroj. Nečekejte beletristickou formu četby, spíše hledání konkrétní informace a následné studium. Samozřejmě, že výjimka potvrzuje pravidlo a na několika místech se můžeme dočíst lehce bulvárně zabarvené informace – “O pobytu v roce 1978 je známo pouze to, že se uskutečnil v září a že během něj paní Husajnová utratila asi milion kčs v obchodech” (str.105) či až hollywoodsky znějící popis návštěvy Ramíréze Sanchéze, pokud ještě někdo neví kdo to je, tak jméno Carlos či přezdívka šakal vše dozajista vyjasní (str.254).
Z mého pohledu má publikace největší přínos v tom, že částečně odkrývá motivátory k politické ale hlavně obchodně-vojenské spolupráci (nedostatek tolik žádaných deviz) z většinou státu Blízkého východu (samozřejmě až na pár výjimek jako je Izrael po roce 1948). Například – Štrougalova cesta do Libye kde tlumočil názor na “prospěšnost politiky zmírňování napětí a všeobecného odzbrojení” a současně konstatoval, že “libyjská strana bude v hospodářských jednáních klást zřejmě největší důraz na dodávky speciálního materiálu” (str.202) K výše uvedenému všeobecnému odzbrojení není od věci zmínit, že do Libye jsme dodali neuvěřitelné množství zbraní – tisíce tanků, bojových vozů pěchoty, letadla, raketomety, houfnice a drobný materiál jako tisíce útočných pušek, granátu, raket a min a tuny známé plastické trhaviny (tehdy chemicky neoznačené) Semtex. Nikoho asi už nepřekvapí, že v Lybii působili stovky vojenských instruktorů a v ČSSR se školili budoucí piloti, tankisté.
Podobné dodávky měla ČSSR do dnes občanskou válkou zmítané Sýrie, kdy vedle továrenských celků jsme opět dodávali ohromné množství “speciálního materiálu”. Dodávky vojenského materiálu ve stovkách miliónů dolarů (v miliardách kč - přepočteno na dnešní ceny) nebyly výjimkou. Tak lze de facto projít jednu zemi za druhou (Egypt, Irák….) a postupem času se vám vtírá myšlenka, nakolik naše relativně malá země ovlivnila Blízký východ a do jaké míry neseme zodpovědnost za to, co se tam stalo a dnes děje.
Samozřejmě i tato publikace má pár nevychytaných věcí. Chybí mi tabulky a přehledy uzavřených obchodů. Dále výskyt velkého množství cizích měn (libra, marka, dolar…) bez toho aniž by byl uveden přepočet na dnešní ceny, dost těžko si představuji, kolik dneska můžou být 4 miliardy Kčs z roku 1980 (jeden z uzavřených obchodů). Text, co se týče formátování, působí jednolitým dojmem a občas se špatně čte. Ale to vše jsou jenom malé pihy na kráse.
Za 150 kč dostanete 394 stránek neuvěřitelného příběhu, který psala naše země na Blízkém východě.
Pocitac
Vydáno: 2009
Vydavatel: Ústav mezinárodních vztahů v Praze
ISBN: 978-80-86506-76-0
Volně navazuje na předchozí publikaci Československo a subsaharská Afrika v letech 1948-1989
Kniha je dostupná:
http://www.umv.cz/cz-detail-222918-ceskoslovensko-a-blizky-vychod-v-letech-1948-1989.html
Bravurni recenze.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.